V moci ďábla - 3.kapitola - Infarkt

22. srpna 2012 v 11:51 | Strancey |  V moci ďábla
Věnováno pro: Páti & Bella-Kejtý
***
Niss a Mitchey se neustále hádaly. Uběhl již týden od Mitcheynina návratu. Stále víc jsem si uvědomovala, jak je Daniel divný a tajemný.
Jednoho dne nám ředitel školy, pan Creimer, ředitel téhle školy oznámil, že se brzy koná Vánoční ples. Už jsem se rozhodla - nejspíš nikam nepůjdu, páč mne Daniel stejně nepozve. A i kdyby, tak bych se nejspíš ztrapnila.
Při hodině angličtiny jsem zívla. Pan učitel Popper si toho všiml a řekl mne, ať převedu infinitiv spát do času minulého, budoucího i přítomného. Bylo to lehké, a já dostala plus. Za tři pluska obrovská jednička do žákovské.

"Půjdeš na ten ples?" zeptal se mne Daniel o tři dny později na hodině tělesné výchovy.
"Nemám to v plánu" zavrtěla jsem nervózně hlavou.
"Škoda, myslel jsem, že půjdeš se mnou. Ale mohli by jsme zvolit jinou zábavu, třeba u mně doma pojídat popcorn, koukat na horory a pak te doprovodit domů" pokrčil rameny s úsměvem na tvářích.
"Tak to by u tebe doma mohlo být fajn, já se bojím, že se na plese ztrapním. Jednou na základní škole se mi stalo to, že bejvalej na mne vylil skleničku džusu a já utíkala s brekem a obrovským flekem na vestřihu" vyhrkla jsem téměř nesrozumitelně.
"Já bych ti džus na šaty nevilil" uchechtl se a začal se tak smát, až se ho trenér zeptal, co mu na teorii basketballu příjde tak vtipného.
"Nic pane, vůbec nic. Omluvám se, už se to nestane" omluvil se Daniel poslušně a já si všimla zamilovaného výrazu v očích jiných dívkách, jejichž pohled upíral na tajemného kluka, se kterým si zrovna povídám.

Po zvonění jsem zajela domů s tím, že si vezmu něco na sebe a půjdu si koupit nějaké pěkné oblečení na můj večer s Danielem.
Nemám ponětí, zda-li měl na mysli sex, to ale myslím, že ne, páč on je jiný než ostatní zdejší sedmnáctiletí kluci.
Když jsem na sebe nanášela líčidla, tak jsem si vzpomněla na jednu látku biologie, kterou jsem se musela do zítřka našprtat.
"Ale Lindsay, moc se snažíš, dej si někdy volno" mávla rukou maminka a cpala mi přitom do ruky několik bankovek.
"Děkuji" poděkovala jsem a objala jí.

Cestou jsem narazila na pana Flendrse a jeho psa. Flendrsova manželka byla nejspíš někde v práci. Pozdravila jsem ho a nasedla na motorku. Cesta utekla rychle a já nakonec skončila v obchoďáku jménem New Yoker.

Domů jsem vezla několik tašek složených v obřím batohu na zádech.
"OOO, když se chystá na rande, stačí čistá košile" zpívala jsem si přitom jako poišuk. Pár motorkářů se na mne udiveně kouklo. Zřejmě si mysleli, že jsem pošuk, ale mně to bylo upřímně jedno.
Těšila jsem se totiž na Vánoční ples pořádaný 20.srpna. Sice dřív, ale to proto, aby jsme měli čas uklidit dvoranu a připravit ještě k tomu naše třídy do vánoční atmosféry.

Následující dny mi připadali docela dobré až na Niss, která štěkala po Mitchey.
"A dost! Nechte toho, jen co na vás pomyslím, jak po sobě tady štěkáte, třeští mi z vás hlava" vybafla jsem v jídelně.
Niss a Mitchey, která měla v ruce pizzu se na mne koukli jako na debila.
"Lindsay, mi se nehádáme, mi jen...." nemohla přijít na vhodné slovo.
"Se nemůžeme shodnout na tom, která móda je letos lepší - zdali Pařížská anebo Londýnská" podívala se na mne s falešným úsměvem na tváři.
Věděla jsem, že lžou, ale nechala jsem to plavat. Neměla jsem chuť si kazit skvělou náladu z toho, že brzy bude 20. prosince, když se ty dvě nány neustále hádaly.
"Nejlepší je italská a nechte to plavat" mávla jsem rukou a napila se studené coly.

"Mami, už jsem doma!" zavolala jsem. Bylo tam tajemné ticho. Připadalo mi to divné.
V tom jsem uviděla ležet nehybně svou maminku na gauči.
"Mamí!" Vykřikla jsem a vytáčela číslo do nemocnice svatého Josefa.

Seděla jsem v čekárně. Bála jsem se o ní, je jediná, koho mám. Otec zmizel před několika lety, moc jsem s ním nebyla v kontaktu. Popravdě vůbec.
O několik minut později za mnou přišel přímo pan primář Laroch.
"Co se jí stalo?" podívala jsem se na něj tázavým pohledem v očích.
"Vy jste její dcera - Lindsay Rebecca Greenová?" podíval se do notesu, kde měl jména mamčiných příbuzných pečlivě napsána.
"A-n-o, t-o j-s-e-m j-á" zakoktala jsem.
"Měla infarkt, což je na takovou mladou ženu neobvyklé. Zatím neznáme příčinu. Ale brzy ji zjistíme" odpověděl upřímně primář.
***
PS: Za pravopis se omlouvám, pokud najdete nějaké chyby, můžete mi to ohlásit. Jinak za každou kritiku vám děkuji, ať už negativní či pozitivní, na tom přece nesejde :-)
DALŠÍ DÍL: 29.8.2012
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lio Lio | Web | 22. srpna 2012 v 12:25 | Reagovat

Neutahuju,fakt ne.

2 Páti Páti | Web | 22. srpna 2012 v 12:26 | Reagovat

Jů! Už se moc těším na další díl! :)))

odp. no, ale je tu hrozné vedro, až 48 stupňů a to mě bolí halava a je mi na nic. Kron toho jdu na koně a zítra i jezdím takže bezva :(

3 Bella-Kejtý Bella-Kejtý | Web | 22. srpna 2012 v 13:33 | Reagovat

Úžasné :))

4 Páti Páti | Web | 22. srpna 2012 v 17:34 | Reagovat

Já jsem tam někde u Prahy :) Bohužel... Ale na Moravě jsem byla na prázdinách, tam jsou vedra... :/
U nás ráno trochu zapršelo, jinak nic.
Jej, energy drinky, fuj ble  :D Nemám na ně zrovna kladný názor...

5 Páti Páti | Web | 22. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

Aha, tak to já bych nemohla. Teda ale neříkám že dnes jsem byla vcelku unavená aniž bych něco dělala :D :))

6 Páti Páti | Web | 23. srpna 2012 v 8:37 | Reagovat

Jinak děkuji za pochvalu mé povídky. Mám už 5 dílů, ale připadá mi, že to stejnak nikdo nečte, tak proč to psát, že? Omezila jsem ty fotky na skoro žádné páč mi to už přišlo otravné...

7 Páti Páti | Web | 23. srpna 2012 v 12:15 | Reagovat

Aha, tak to jo :) Ale je pěkná (povídka) :)

8 Páti Páti | Web | 23. srpna 2012 v 13:00 | Reagovat

Děkuji... Ježiš, nějak se na ty koně bojím... :D...:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama